Tak je na světě ještě nějaká ropa – anebo není?
V běžných nalezištích má lidstvo ověřených zásob ropy na nejméně dalších 40 let. Mnohem více ropy však leží v ropných píscích a břidlicích. A to nejméně desetinásobek světových ověřených zásob. Pokud by tedy lidstvo začalo využívat i tato naleziště, mělo by ropy na celá staletí. Rozhodně tedy i na dobu, kdy už lidstvo žádnou ropu zcela určitě potřebovat nebude.
Jenže! Zelení tvrdí, že těžba ropy z ropných písků a ropných břidlic se nevyplatí. Prý „kvůli záporné energetické bilanci z jejich dobývání“. Je to prokazatelná lež. Ale zelení si přesto vedou svou a mávají při tom svým kouzelným číslem ERoEI (energy return on energy investment). Podle zelených je prý pro získání energie (ropy) z ropných písků třeba spálit více energie, než kolik energie (ropy) se z ropných písků vytěží. Kdyby v tomto zelení měli pravdu, a protože těžbu ropy zatím žádná vláda na světě nedotuje, těžba ropy z ropných písků by se vskutku nevyplatila a nikdo by ji netěžil. Ropa v ropných píscích a břidlicích by nám byla k ničemu a zelení by vítězoslavně mohli startovat se svým strojem času do minulosti.
Jenže! Z ropných písků v kanadské Athabasce „teče“ nafta již od roku 1967! Dnes se z nich těží 1,1 mil. barelů ropy denně. Do roku 2010 se těžba v Athabasce má zvýšit na 2 mil. barelů denně a do roku 2015 dokonce na více než 3 mil. barelů denně. Kanada tak bude denně jen ze samotných ropných písků těžit více ropy, než kolik dnes těží takové ropné velmoci jako je Kuvajt, Arabské Emiráty, nebo Venezuela!
Jak je možné, že se Kanaďanům těžba z ropných písků vyplatí? Nenechme se ošálit zeleným křepčením a zapojme selský rozum. Je-li energetická bilance těžby ropy z ropných písků (ERoEI) 1:3, resp. 1:4, znamená to, že energie užitá k těžbě tvoří pouze 25 – 33 % z hodnoty energie těžbou získané. Energii, užitou k těžbě, lze samozřejmě chápat jako náklady, které se dají ocenit v penězích. A které je možné odečíst od ceny, za kterou je možno barel ropy z ropných písků prodat. Podle National Energy Board of Canada jsou, při tržní ceně 50 dolarů za barel ropy, celkové náklady na těžbu z ropných písků (tedy náklady nejen na energie, ale i mzdy, odpisy, služby atd.) asi 40 dolarů na barel. I jen z prosté kalkulace je jasné, že při tržní ceně 100 dolarů za barel se celkové náklady z ropných písků (včetně energetických) zvýší pouze na 55 dolarů! Vše ostatní je velmi lukrativní zisk. A to je přesně ten důvod proč, zeleným navzdory, ropa z písků v Athabasce teče proudem. A čím dál víc. A časem poteče proudem nejen tam, ale i ve Venezuele, v Rusku a na Středním Východě. A to je teprve začátek.
Zelení mají pravdu, že levná a lehce dostupná ropa je minulostí a těžba budoucnosti bude náročnější a dražší. Jenže! Tak tomu je od nepaměti, že lidstvo nejdříve spotřebuje ty zdroje, které jsou snáze dostupné, a teprve později konzumuje ty, co jsou dostupné hůře. Ropa, kterou těžili v Texasu před sto lety stála 2 centy za barel – a tedy pouhých 45 dnešních centů. Energetická bilance její těžby, z hloubky pouhých pár metrů pod povrchem, byla vyšší než 1:100. A na Středním Východě, kde stačilo ropu „nabírat kyblíkem“ z ropných jezírek – byla její těžba, z dnešního pohledu, úplně zadarmo. J.D.Rockefeller by se tehdy musel vysmát každému, kdo by mu tvrdil, že se jednou vyplatí těžit ropu na Sibiři, kde energetická bilance jejího dobývání je pouhých 1:7. A přesto je těžba na Sibiři realitou našich dnů. A nezdá se, že by na ní Rusové „prodělali kalhoty“. To proto, že znalosti, technologie, struktura a výkonnost ekonomiky se v čase zlepšují. A proto se umíme s náročnější a dražší těžbou, v postupujícím čase, tak dobře vyrovnat i my.
Důkaz? V roce 1980 ceny ropy (přepočtené o inflaci minulých let na hodnotu dnešních dolarů) rovněž dosahovaly 100 dolarů za barel – jako dnes. (A pak že jsou dnešní ceny ropy výjimečné!) Jenže! Od roku 1980 dodnes se energetická efektivnost ekonomiky USA (spotřeba energie na vytvořený dolar HDP v dnešních cenách) zvýšila o 43 % (obr.) a ekonomická efektivnost v západní Evropě dokonce až o 60 %. Aby vysoké ceny ropy představovaly pro současnou ekonomiku USA a západní Evropy stejnou zátěž jako v roce 1980, musela by dnes ropa stát více než 135, resp.150 dolarů za barel!
I proto, bez ohledu na vysoké ceny ropy, neskomírá kapitalismus ve výhni světové ekonomické krize. Právě naopak! Ropě navzdory, světová ekonomika roste o utěšených 5 % ročně (Světová banka). Ceny kontraktů, sjednaných na dodávky ropy i na mnoho let dopředu, se nešplhají do nebe (kde by v případě existence ropného zlomu měly rozhodně být). Ale jsou nižší než je cena ropy dneška. Jak řekl někdejší ministr ropného průmyslu Saudské Arábie Jamání: „Doba kamenná neskončila kvůli vyčerpání zásob kamení a doba ropná neskončí kvůli vyčerpání zásob ropy“.
Doba ropná hned tak neskončí – ale rozhodně by měla skončit doba strachu o ropu.
Je-li něco problém lidstva, pak nikoliv nedostatek fosilních paliv, ale nedostatečná infrastruktura pro jejich těžbu, zpracování a distribuci. Nedostatečná kapacita infrastruktury je největší brzdou v zpřístupnění obrovských zásob energie, po kterých si lidstvo zatím jen „šlape“. Pokud by se k jejímu vybudování použila alespoň část úsilí a prostředků, kterými dnes lidstvo plýtvá na ekonomicky i energeticky zcela nerentabilních zelených projektech – jako je např. pěstování zemědělských plodin pro výrobu paliv (se zápornou energetickou bilancí!) – mělo by lidstvo svoji energetickou budoucnost zajištěnou.
Předvídat chování velkých korporací nebo států na období delší než deset let – je prakticky zbytečné. Předvídat, co se stane se světem za 30 let, je směšné. Měřit zítřejší potřeby dnešníma očima – nelze. Ve 30. letech požádala americká vláda několik desítek klíčových osobností amerických univerzit o seznam očekávaných vynálezů, které měly do konce XX. století změnit svět. Dodaný seznam byl dlouhý – a jak se ukázalo, byl zcela k ničemu. To podstatné, jako jaderná bomba, jaderný reaktor, počítač, satelity, automatizovaná výroba, radar nebo mobilní telefon – v seznamu chybělo. Které průlomové objevy a technologie nás ovlivní v příštích 20 – 30 letech, je neodhadnutelné. Ovšem to, že přijdou, je víc než jisté.
Ekologie je věda. Ekologismus zelených je Víra. To je zásadní rozdíl. Protože věda pravdu hledá, kdežto Víra pravdu vlastní. Věda na cestě za pravdou vytváří teorie, které mohou být tisíckrát potvrzeny – avšak platné jsou jen do prvního zpochybnění. Pak přestávají být pravdou jednou provždy. Ekologisté tvrdí, že jejich pravda „o ropném zlomu a nastávajícím konci světa“ je vědecká. Ale není – protože je prokazatelně děravá jak cedník. A přesto ji ekologisté nedají spočinout na smetišti dějin. Je totiž předmětem jejich Víry. Věří na ni stejně tak, jako jiní, bez ohledu na argumenty, věří ve vítězství pracujícího lidu, v neposkvrněné početí nebo v to, že svět je placka na hřbetě želvy, plující vesmírem. Ekologisté pouze věří, že se lidstvo blíží k vyčerpání zásob ropy – a tedy svému konci. Ostatně tak, jako tolik jiných proroků konce světa před nimi. Cítí-li se někdo lépe ve světě na hřbetě želvy – než na zemské kouli – je to jeho věc. Ale jen do okamžiku, než začne svůj placatý svět, plný bídy – vnucovat ostatním.
Ať si ekologisté věří čemu chtějí. Hloupé by bylo, kdybychom my začali věřit jim.
Plnou nádrž všem!