Reklama
 
Blog | Lukáš Rázl

Nechci tučňačky, Klaus na Hrad

Hledá se antiKlaus a zapomíná se, že politický leader, přirozená vůdčí osobnost, buďto je anebo není. Je jedno, jde-li o prezidenta, předsedu strany, vlády či hlavou jinak „pomazanou“. Pokud vůdčí osobnost není, pokud chybí, pak je taková skutečnost zcela očividná. A to se netýká jen politiky, ale i podnikání, vojáků nebo pionýrských táborů. Prostě všech lidských činností, kde je třeba se organizovat. Můžeme pořádat soutěže krásy potenciálních vůdců na stranických sekretariátech, ale hrozí nám stejný průšvih jako polárníkům z povídky Šimek&Grossman, kdy z nedostatku vhodných krásek (vhodné ženy v Arktidě prostě nebyly) došlo při volbě nakonec i na tučňačky.

A nebo můžeme vůdce losovat z osudí všeho lidu, jak ve starých Aténách – jenže to nám osobnosti taky nepřinese. Lidé sice „rostou na úkolech“, ale ne každý „to“ může dělat i kdyby sebevíce chtěl a ne každý na „to má i kdyby si sebevíce věřil. Proto by vrcholoví političtí leadeři měli projít dlouhým „přirozeným výběrem“, konkurenčním bojem s ostatními aspiranty, který darwinovsky prověří jejich kvality. V demokracii totiž vůdčí osobnost musí být transparentní a předvídatelná, aby bylo zřejmé, s kým máme tu čest. Vždyť nehledáme člověka na kladení věnců, ale do čela státu. Ty věnce položí nejlépe zřízenci strašnického krematoria. Osobnosti na prezidenta, pokud jsou, se přirozeně prosadí samy i bez přehlídky krásy. Ostatně soudím, že Václav Klaus by měl být znovu zvolen prezidentem.

 

Přirozená vůdčí osobnost, buďto je anebo není. Schopnost vést cokoliv je totiž do značné míry i věc talentu. A talent, bohužel, je stále ještě otázkou „Boží milosti“ a nikoliv vlastního či celopartajního přání. Až bude mít lidstvo jednou genetiku v malíčku, pak snad bude vyrábět politické vůdce „sériově“ a na přání. Přesně podle potřeby: Asi to budou politici líbivě liberální, samozřejmě právě tak akorát sociálně cítící a hlavně budou zelení, proevropští, konsensuální a určitě nebudou popouzet, jen mírně inspirovat. Asi tak něco jako reklama na Coca Colu. A možná se jí budou i trochu podobat. Věřím, že teprve tehdy nabídka uspokojí náročnou poptávku po těch správných vůdcích. Teprve genetika nám umožní stvořit antiKlause, antiTopolánka a antiParoubka. A možná i antiManžely a antiManželky každému z nás. Jenže, do té doby musíme v politice, stejně jako v manželství, vystačit s tím co je. Co se možná tak úplně nehodí, co zlobí a občas i hodně, hodně blbne. Ale, marná sláva, nic lepšího není. Budeme-li celá společnost vzdělanější, kultivovanější a aktivnější, pak budou možná i kvalitnější osobnosti k mání ve větším množství. Do té doby máme takovou reprezentaci, jakou si zasloužíme. Ostatně soudím, že Václav Klaus by měl být znovu zvolen prezidentem.

 

Vůdce buďto je anebo není. Staré klišé, že osobnosti jsou, jenom se nezajímají o politiku je chabé. Stejně prázdně zní argument, že špičkových lékařů, umělců či vědců by bylo mnoho, jenom se, bohužel, zrovna o medicínu, umění či vědu nezajímají. Nebo je snad někdo přesvědčen, že naše medicína, věda či kultura má špičkových osobností nadbytek? Věří snad někdo, že více osobností, které by pohly s našimi neduhy, poznáním a vnímáním nám není třeba? Samozřejmě, hochštaplerů, mazalů a břídilů je všude dost – ve vědě, v kultuře i v politice. A hlavně jejich množstevní poměr k osobnostem, je zhruba všude stejný. Blízký kritickému bodu. Zkrátka, osobností není nazbyt nikde. Ba naopak platí, že všude se jich nedostává. A ten, kdo je chce přesazovat nechť si uvědomí, že osobnost je jak vzácná květina, která nepokvete na každé louce. Některé rostliny raději slunce, jiné stín. Bádat v klidu pracovny a řečnit z katedry je něco jiného než stát tváří tvář dravcům moci či hyperaktivním médiím. Krajina politiky je vyprahlou pouští, kde panuje extrémní mráz i žár a vyžaduje dlouhou aklimatizaci. Ostatně soudím, že Václav Klaus by měl být znovu zvolen prezidentem.

Reklama

 

Kandidáti na prezidenta buďto jsou anebo nejsou. Pánové Švejnar, Dienstbier a Pačes jsou jistě osobnosti úctyhodné. Jejich rozhodnutí nechat se vmanévrovat do pozice antiKlause, zrozeného z kšeftu mezi stranickými sekretariáty, je jich ale rozhodně nehodné. Co zaráží, je jejich malá odvaha postavit se čelem k výzvě a otevřeně zahájit intenzivní kampaň – či chcete-li, čelný útok na hrad. Místo toho již měsíce tiše našlapují a říkají cosi jako: „Možná ano, ale jen když bude vítězství jisté, abych se náhodou neshodil.“ Odvaha, otevřené hledí a ochota i schopnost čelit nejistotě či porážce, včetně schopnosti po ní znovu vstát, patří k základním vlastnostem vůdčí politické osobnosti. A jen taková osobnost patří na Hrad. Takovou osobností byl Masaryk, ale i Havel – i když každý jiným způsobem. Teď nejde o ješitnost ostatních politických vůdců, volební programy ani o partajní počítání, kdo obsadil kolik křesel a komu všemu je třeba se ještě revanšovat. Jde o nás všechny, o to, kdo nám bude stát v čele, kdo bude hlavou tohoto státu. Jinak nám hrozí, že v prezidentské volbě dojde až na ty tučňačky. Ostatně soudím, že Václav Klaus by měl být znovu zvolen prezidentem.